NALEŠTĚNÁ NEODOLATELNOST MAGAZÍNŮ

Vždy mě to jednou za čas dostane. Ta naleštěná neodolatelnost módního magazínu. Ty lákavé titulky. "Be Yourslef!", "Style Agenda: Get ahead of the new season". Poněvadž díky koupi toho předraženého magazínu (který mimochodem kolikrát vyjde na stejné peníze jako dobrá kniha, tedy alespoň tady ve Velké Británii) to vypadá, že můžu začít nový život. Budu konečně sama sebou, oblečená ve výtvorech které předstihly nadcházející sezónu. Navíc všechny ty rozhovor se známými osobnostmi, které pokaždé vypadají tak perfektně, jako z jiného světa! Ten příslib naděje sálající z obalu mě přiměje si magazín koupit. Po přečtení mi to ale akorát připomene zážitek z dětství, kdy jsem si koupila žvýkačku Hubba Bubba zabalenou v zářivém růžovém obalu, svou barvou lákající mě k tomu, abych ji ochutnala. Jakmile mi ovšem praskla první bublina, a potom druhá a třetí, v puse mi zůstala jen zvláštní pachuť umělohmotné jahody. Navenek nádherně vypadající a přitom prázdná uvnitř.

Budu konečně moci být sama sebou, oblečená ve výtvorech které předstihly nadcházející sezónu.

Mám dojem že stejné to je i s módním (přinejmenším britským) magazínem. Když ho "rozbalíte", musíte se prokousat nejdříve více než dvaceti stranami reklam. Přes dvacet stran vám zabere se dostat jen k obsahu časopisu!!!!!! Dalších pět stran reklam a jste u dopisu šéfredaktora/ky. Reklamy, reklamy, reklamy. Jednou mě otrávily natolik, že jsem je vytrhala. Ne úplně všechny, ale alespoň většinu. Bylo srandovní vidět, jak najednou byl ten magazín holý jako ptáče. Hubený, prázdný. Navíc náhodně ulovené články v té džungli komerční propagace kolikrát vyvolávají dojem, že za tu snahu lovu a hledání ani nestojí. Informují vás o stylovém domu nebo nové kolekci návrháře, zatímco vy sedíte ve svém obyčejném pokoji nebo lovíte oblečení v sezónních slevách v Zaře. Proč v redakci raději nezkusí pokrýt závažnější témata? Nemusí se jednat o uprchlickou krizi, válku na Východě nebo prezidentské volby v Americe. Bohatě by stačilo se pozastavit nad rozdělením společnosti, postavením žen a mužů, reprezentaci ideálu krásy... Cokoliv jen ne další vymóděný dům na vrcholku útesu uprostřed pouště.

Zachycení krásy bez filtru by působilo nepatřičně v porovnání se zbytkem té dokonalosti.

Třešničkou jsou potom samotné rozhovory s celebritami. Všimli jste si, že jsou vždy prezentovány tímto způsobem: 'přijde bez make-upu, jen s ledabylým drdolem, černými Jeany a svetrem, přesto vyřazuje nepopsatelnou energii a krásu; na rozdíl od jiných celebrit nemá namyšlené manýry, naopak má nohy pevně na zemi.' Až na pár odměn jsou vždy všichni popsáni takto. Napadá mě tedy, kdo má ty namyšlené manýry. A proč, když vyzařují takovou niterní krásu, je maskéři musí nalíčit a kostyméři převléci? Proč nelze jejich krásu vystihnout s tím ledabylým drdolem? Jakmile si ale všimnete vyretušovaných modelek na vedlejší straně, doprovázející reklamu na nejnovější krém proti vráskám, dojde vám proč. Zachycení krásy bez filtru by působilo nepatřičně v porovnání se zbytkem té dokonalosti. A tak musí drdol i černý svetr pryč a výsledek způsobí stres většině žen po světě, když zjistí, že nevypadají jako z magazínu. A přitom to je všechno jedna velká růžová bublina, nafouknutá make-upem, týmem kadeřníků a osvětlovačů, a ve finále špetkou retuše. Bublina která donutí spoustu svých obdivovatelů hloubat nad tím, proč také nevypadají tak přitažlivě.

Bublina nafouknutá make-upem, týmem kadeřníků a osvětlovačů, a ve finále špetkou retuše.

Naleštěná neodolatelnost magazínů. Vždy jednou za čas mě titulek nebo cover photo dostane. A po přečtení zanechá pocit prázdnoty v hlavě i v peněžence.

17.07.2016